O mě

Jmenuji se Wendy a věkem se blížím k šedesátce. Karty vykládám víc než patnáct let. K výkladu používám jednohlavé mariášové karty, stejně jako je používala moje babička. Ta, když jsme jako děti zlobily, nás karty naučila i hrát - celé odpoledne dokázala s námi sedět a "dávat" prší jedno po druhém.

Někdy přišla nějaká dáma a babička se s ní zavřela v "parádním" pokoji, vzala svou krabičku s kartami, na kterou jsme se my, děti, mohly dívat jen z uctivé vzdálenosti...

No, a babička mi vždy říkala:"Pojd, ukážu ti zajímavé kombinace, jednou to budeš ty." A já se tomu smála. Já? Nikdy!

(Jak je mládí arogantní....)

 

A tak jsem jednou před lety přišla ke kamarádce, která se právě učila vykládat mariášovky podle nějaké knížky. Chvíli jsem ji poslouchala, a potom, snad z legrace, aby už přestala a mohli jsme si povídat, jsem nad kartami přejela rukou, a začala povídat....

S kamarádkou jsem se pohádali. Vůbec se jí můj výklad nelíbil. (No, vždyt to bylo z legrace, ne?)

 

Nevím, která z nás se asi po třech měsícíh divila víc, zda já, nebo ona. Všechny události se staly tak, jak jsem řekla.

 

V noci k mé posteli přišla babička s vlasy upravenými od holiče a ve své bílé zástěře s modrými kytičkami: "Vidíš, já ti to říkala..."

Ano, babičko, říkala. Jen se už dnes nemám koho zeptat...

 

Nevím zda se výklad karet nechá naučit, ke mně prostě toto přišlo a já pomáhám dál. Stejně jako to dělávala za mého mládí moje babička...